KOMENTÁŘ: TIGER a servilita médií

Asi jen těžko by média píšící o golfu ztratila tolik slov o 647. hráči světového pořadí, kdyby tím hráčem nebyl čtrnáctinásobný vítěz majoru, vítěz 79 titulů na PGA Tour, bývalá dlouholetá světová jednička a legendární golfista Tiger Woods. S vědomím, že takový velikán může zelenému sportu zase dlouhá léta chybět, se na jeho osobu upírají oči pořad stejně intenzivně jako v dobách jeho největší slávy.

Čtyři a půl roku uteklo od jeho posledního triumfu na túře. Čtyři a půl roku uteklo od doby, kdy Woods vládl světovému golfu, ale už se o něm nemluvilo jako o neporazitelném. Zvláštní. V té sezoně vyhrál pět turnajů, stal se hráčem roku a k maximální spokojenosti golfového krále chybělo jen vyhrát major.

Ale jako by to byla předzvěst jeho budoucích útrap. Přišly roky velkých zdravotních problémů se zády a neúspěšné pokusy o návrat k turnajovému golfu. Hráč, který jako jeden z mála dokázal čelit obrovskému tlaku, který na něj byl celou kariéru vyvíjen, podlehl tlaku a tužbě veřejnosti vrátit se co nejdřív. S velkou pravděpodobností své návraty uspěchal, čímž si zadělal na daleko rozsáhlejší problém.

Tiger Woods ve finálovém kole Hero World Challenge 2017 (Foto: Profimedia)

Ale copak se to dá ustát, když jste ve skrytu duše obrovsky soutěživý, máte na dosah přepsání dějin a s každým dalším neúspěchem a přibývajícími roky vám předhazují, že vám ujíždí vlak? Po čtyřicítce se majory vyhrávají velmi těžce, mezi mladými puškami nemá šanci, záda ho budou už navždy limitovat. To je jen malý výběr titulků, kterými média dopředu vynesla soud o budoucnosti Tiger Woodse.

A přece mají články o něm pořád tak dobrou čtenost. Možná právě proto. Tigerův příběh je neobyčejně silný. Obsahuje vzestup i pád golfové ikony, jako koření slouží Tigerovy problémy v osobním životě i trochu kontroverzní kniha jeho bývalého kouče Hanka Haneyho, kterou poskytl náhled do soukromí Tigera bez svolení Tigera.

Inu, za vším hledej v první řadě byznys. Až si příště přečtete něco o Tigerovi, ať už to bude pláč nad jeho dalším rupnutím v zádech, nebo euforie ze zvládnutí čtyř soutěžních kol bez zdravotní újmy, nebo snad v tom nejlepším případě šílenství z uhraného top 10, které by ještě před pěti lety bral sám Tiger za naprosto průměrný výsledek, dojde vám, že zprávy o něm nejsou psány ani tak z dobré vůle nebo respektu k němu, ale z čistě pragmatických důvodů.

Rozhodně však nejde o žádnou novinku. Něco, čeho by si média všimla před pár lety. Už od počátku svého vzniku mají tendenci upřednostňovat konkrétní osoby, místa a situace před jinými. V současné české sportovní žurnalistice je to snad nejviditelnější na případu Jaromíra Jágra. Jen si vzpomeňte, kolik tun článků bylo o našem hokejovém bohu na konci léta napsáno v souvislosti s jeho přestupem do Calgary. A nejspíš se ještě budeme muset obrnit pořádnou dávkou tolerance, až na nás vyskáče další tuna zpráv o jeho Sbohem, NHL.

V takových případech nehrají média roli hlídacího psa demokracie, nýbrž nadrženého uslintaného čokla, který pro každý štěk nejde daleko. Kam až taková mediální masáž může zajít, jsme viděli na již zmíněném případu Jaromíra Jágra. Množící se články o Jágrově pravděpodobném konci v NHL, a tudíž jeho možném startu na olympijských hrách, dohnaly trenéra reprezentace Jandače, aby zvedl telefon a vytočil Jágrovo číslo. I když dopředu věděl, že je to blbost.

Ať už jde o Jágra nebo Woodse, pozornost médií si zaslouží oba dva. Jen ta vehementní snaha napsat o každém jejich pohybu a servilita médií působí už poněkud trapně. Jágr i Woods patří nepochybně k největším hvězdám, legendám, které dosáhly historických úspěchů ve svých sportovních odvětví. A mimo jiné se obrovskou měrou zasloužily o zpopularizování hokeje a golfu, a sportu vůbec nejen mezi mladými lidmi.

Proto by si měla veřejnost, jejíž součástí jsou i média, více cenit takových osobností. A přestože je zřejmé, že kariéry těchto hvězdných sportovců už se dávno přehouply do té smutnější poloviny, měli bychom vyzdvihovat jejich úspěchy, přínos pro sport a umírněně se radovat z jejich případných dalších dobrých výsledků. Ať už se nám styl vedení jejich osobních životů líbí více či méně, neměl by v médiích zabírat větší prostor než samotné sportovní výkony. Ovšem NEMĚl BY neznamená, že se tak skutečně neděje. Naopak. Rostoucí popularita sociálních sítí, důraz na emoce před racionálním chováním vede především on-line média k zezábavňování obsahu. A to dokonce i média, která se profilují jako tzv. seriózní. U nich to jejich čtenáři, posluchači nebo diváci považují za faul, protože takové chování neočekávají. Výjimkou v tomto ohledu nejsou ani golfová média. Trend zábavního průmyslu je neúprosný. 

Závěrem ještě poslední odbočka k Tigerovi. Už ve čtvrtek ho čeká letošní první start na PGA Tour. Znovu po roce se objeví na Torrey Pines, kde už devětkrát v součtu amatérské i profesionální kariéry zvítězil. Organizátoři turnaje už nyní odhadují zhruba 30procentní nárůst zakoupených vstupenek oproti loňsku. To znamená jediné: O Tigera je stále obrovský zájem a pro golf obecně by bylo moc dobře, kdyby se mu návrat mezi elitu povedl. Nezbývá než mu popřát hodně štěstí a držet palce. 

JONÁŠ MENCL

Autor článku: Jonáš Mencl

Sdílet

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace